Nový film Hamlet režírovaný Chloe Zhao, založený na románu Maggie O’Farrellové, vyvolal vzrušenou debatu: Využívá smutek rodičů nad smrtí dítěte, nebo je to nutné, spravedlivé ztvárnění zážitku, o kterém se málokdy mluví? Kontroverze Hamleta pramení z 1-ročního filmu staré smrti. Shakespearův syn a předpokládané spojení události se stvořením Hamleta.
Kontroverze: Smutek jako zábava?
Někteří kritici nazvali Hamleta „pornografií žalu“ a obviňují ji z manipulace s emocemi pro dramatický efekt. Film se nevyhýbá brutální bolesti: Agnes (v podání Jessie Buckleyové) utrpí zvířecí, srdcervoucí záchvat, když se dozví o smrti svého syna, a její smutek zůstává ústřední silou celého vyprávění. Tato intenzita je záměrná. Zdá se, že tvůrci tento zážitek odmítají cukrovat a prezentují jej v té nejsyrovější podobě.
Proč na tom záleží: Tabu ztráty dítěte
Zpětná reakce podtrhuje kulturní averzi vůči zdlouhavým zobrazením extrémní bolesti, zejména pokud jde o smrt dítěte. Doktorka Jessica Zucker, psycholožka, která se specializuje na duševní zdraví matek, říká, že právě proto jsou takové obrázky důležité. Ztráta dítěte je jednou z nejvíce tabuizovaných forem smutku, která je často odsouzena k soukromému utrpení. Upřímná zobrazení, jako jsou v Hamletovi, mohou poskytnout podporu truchlícím rodičům tím, že ukážou, že smutek je chaotický, nelineární a hluboce osobní zkušenost.
„Tyto příběhy divákům připomínají, že smutek nesleduje jasný oblouk a že neexistuje správný způsob, jak truchlit nad ztrátou.“
Shakespearův odkaz a síla umění
Film vytváří přímou linii mezi Shakespearovou osobní tragédií a jeho uměním. Tvůrci naznačují, že Hamlet nebyl jen hrou, ale kanálem pro samotný smutek. Hamlet to odráží tím, že dělá ze smutku ústřední téma, nikoli jen katalyzátor zápletky. Shakespeare (hraje ho Paul Mescal) přenáší svou bolest do svého psaní, ale do popředí se dostává Agnesin příběh, který ukazuje destrukci, kterou matka zažívá.
Závěrečná scéna filmu, kde Agnes sleduje hru pojmenovanou po svém synovi, zdůrazňuje myšlenku, že smutek nezmizí, ale promění se.
Beyond Sensationalism: Afirmation through Sadness
Hamlet není o využití tragédie, ale o odmítnutí odhlédnout od ní. Film nenabízí žádná snadná řešení ani lekce vytrvalosti. Jednoduše si představuje bolest v celé její ohromující síle. I když to nemusí rezonovat u všech diváků, pro ty, kteří zažili podobnou ztrátu, to může být hluboce potvrzující zážitek. Film naznačuje, že někdy nejčestnější umění není o léčení, ale o vydávání svědectví o nesnesitelném.
